František Svátek, 2.12.1945 v Táboře, sochař a restaurátor
Průmyslová škola jaderné techniky v Praze (absolvoval 1963), poté SUPŠ sochařsko-kamenická v Hořicích (ukončil 1968) a AVU v Praze (1968-1973, obor sochařství-restaurátorství). 1974 odchází zprvu do Říma, exil však získává v Německu (leden 1975). V roce 1976 se jako stipendista Instituto Centrale del Restauro do Říma opět navrací a podílí se (1976-78) na restaurování tamních fresek a mozaiek. Po návratu do Německa (1978) se věnuje restaurování kamene. V letech 1981 a 1982 vyučuje sochařské techniky na Universitě v Kasselu.1984 se stěhuje do Itálie.V letech 1985 a 1986 pedagogicky' působí v Centro Europeo per la Conservazione del Patrimonio Architettonico v Benátkách Od roku 1999 trvale žije v ČR.
Už od studií na AVU (1972) promýšlí možnosti mobilních objektů s uplatněním meditativně působivé symbiozy kamene a vody – stálosti a proměnlivosti, danosti a náhody. Téma hydrokinetické plastiky a pohybu vůbec se záhy stanou ústředním tématem S. sochařské tvorby. K využívání a usměrňování pohybu vody, jejž známe z fontán, přistupuje umělec netradičním způsobem: pohyb tryskající vody užívá k pohybu vzájemně do sebe skloubených soch-objektů, jejichž prvky stylizuje do jednoduchých geometrických nebo organických forem. Hmotu hloubí tak,aby přijmutá kapacita vodní masy mohla jejich sestavy rozpohybovat v kolébavém, překlápěcím či otáčivém rytmu. Ve svém řešení počítá sochař s vahou a tlakem vody,které se podílejí na kinetickém efektu. Pohyb vody vyvolává neočekávaný pohybový moment kamene, zbavuje jej příslovečné tíže a obdařuje nezvyklou lehkostí. Meditativně rytmický pohyb objektů dotvářejí klidné vodní plochy s efekty zrcadlení i prožitek svěžesti plynoucí z tryskání vody a stálého omývání většinou mramorových hmot (např. Balvan 1981, Albero 1984, Rombo 1985, Quadrifoglio 1987, Dialog 1989, Gravezza 1992, Barca II 1994). Paralelně s „hydrokinetickými“ plastikami vznikají konstruktivně pojaté „větrné objekty“, které autor vyzdvihuje do volného prostoru a nastavuje pohybu větru, jejž je uvádí do pohybu. Jako materiál se v nich uplatňuje kov a dřevo. Od roku 1993 se S. zabývá rovněž „hydroakustickými“ objekty které téma symbiozy vody a kamene rozšiřují o zvukové efekty. Tyto práce se buď pohybují nebo jsou statické.
REALIZACE VE VEŘEJNÉM PROSTORU - výběr (vyjma sympozií)
- 1988 Hydrokinetická skulptura pro budovu Shobido Tokyo Press, mramor, Tokio
- 1989-1994 Kinetická fontána, mramor, Spini, Robbiate, Itálie
- 1994 Kinetická fontána, žula, Schienznach Dorf, Švýcarsko
- 1994 Kinetická fontána Tre Rombi, mramor, Perego Album, Rovagnate, Itálie
- 2001 Hydrokinetická skulptura, mramor, Enio Pescini s.r.l., Florencie-Signa, Itálie
- 2002 Kinetická fontána Kaskáda, mramor, Instaplast Zápy, Brandýs n. L.
- 2002 Větrný objekt, dural, Bílka (Milešovka)
- 2003 Kinetická fontána, mramor, nerez, Firma Roche, Praha
- 2005 Kinetická fontána Quadrifoglio, mramor, kavárna Louvre, Praha
- 2007 Kinetická fontána Pyramida, žula, Krajský úřad Plzeň
- 2008-2009 Dvě kinetické fontány, mramor, Maitrea, Praha
- 2010 Kinetická fontána, mramor, Regenerační centrum, Hluboká nad Vltavou
- 2011 Fontána, mramor, Harmonie Třinec
- 2012 Kinetická fontána, mramor, Infraclima Zápy, Brandýs n.L.
- 2013 Kinetická fontána, žula, Muzeum fotografie a moderních obrazových medií, J. Hradec
- 2014 Socha Dobrého vojáka Švejka, bronz, obec Putim
- 2017 Kinetická fontána, nerez, Praha-Lysolaje
- 2018 Větrník, nerez, Park Botanica Praha-Jinonice
- 2019 Pomník Václava Dolejška, žula, nerez, Park Mazanka Praha-Libeň
- 2021 Kinetická „Ptačí fontána“, žula, Husitské muzeum v Táboře